Historie genetiky
Johan Gregor Mendel (1822 – 1884)
– zakladatel genetiky, 19. století
-
17 let dělal pokusy s křížením rostlin[1],
typickým příkladem byl hrách setý (Pisum sativum)
-
při křížení si vybral dvě vzájemně se lišící
určitou formou nápadného znaku -> dvě rodičovsky různé rostliny
s červeným a bílým květem, pyl přenesl na bliznu bílého, došlo
k opylení a pak oplození (gamety splynuly) -> hrách vytvořil semena a
z toho podle genetické informace vznikly květy: červené, růžové nebo bílé
-
lidé využívali přenosu genů po celá staletí –
šlechtila se zvířata, obilí,…
=> objevil
základní zákonitosti dědičnosti organismů (Mendelovy zákony) 1865, uznán až po
smrti r. 1900
geny
pojmenoval jako elementy
Eugenika (1865) – genetika
člověka, studoval se výskyt nadání a talentů, které se objevily v rodě
Genetika populací – výskyt
určitých znaků v rámci populace živočichů, zákony dědičnosti
v populaci formovali vědci G. H. Hardy a W. Weinberg (= zákon Hardyův –
Weinbergův)
V roce 1916 zásluhou C. B.
Bridgese bylo známo, že geny jsou uloženy v jádrech buněk (v chromozomech)
>
později vznik vědního oboru cytogenetika
(studuje typy chromozomů, počet chromozomů v buňce,…), zakladatel
cytogenetiky Thomas Morgan (= Morganovy zákony r. 1919) – genetický výzkum
prováděl na mušce Octomilce (Drosophila melanogaster), protože má obrovské
chromozomy
