Triblastika - členovci

Triblastica – Členovci

-         nejpočetnější, nejdokonalejší prvoústí

-         charakteristickým znakem všech členovců je nestejnocenné (heteronomní) článkování jejich těla a končetin, bilaterální souměrnost těla

-         vývojově navazují na kroužkovce – mnohoštětinatce (končetiny odvozeny od parapodií)

-         tělní dutina mixocoel (nečlánkovaná, vzniká spojením coelomu s prvotní tělní dutinou)

-         první nálezy ze starohor, rozkvět v prvohorách

-         velikost několik mm – 3 m

-         kosmopolitní organismy, všechny typy biotopů

Stavba těla:

§   tělo tvoří specializované úseky, tzv. tagmata

a)        hlava (cephalon)

b)        hruď (thorax) – s hlavou srůstá v hlavohruď (např. u klepítkatců)

c)        zadeček (abdomen)

§   končetiny – k tělu připojeny pomocí kloubů, jsou článkované

-  dříve vyrůstaly končetiny z každého článku, postupně redukce počtu – dnes vyrůstají z hrudi, vzácně ze zadečku

-  ostatní končetiny se proměnily (např. v makadla, tykadla, čelisti) nebo zanikly

-  funkce kráčivá, uchopovací, dýchací atd., u některých zástupců končetiny chybí nebo jsou přeměněny v ústní ústrojí

Povrch těla

-           na povrchu těla jednovrstevná pokožka (hypodermis)

-           pokožka vylučuje kutikulu, má 2 složky: chitin a uhličitan vápenatý, obě složky zpevňují povrch těla → tvoří vnější kostru (exoskelet), nepropouští vodu

-           kutikula neroste zároveň s jedincem → svlékání = ekdyze = ekdysis (svlečka = exuvie), ekdyze je řízena hormonálně (hormon ekdyzon)

Svalová soustava – příčně pruhovaná svalovina, svaly se upínají na kutikulu, jsou schopni velmi rychlého pohybu

Trávicí soustava – trubicovitá, ústní otvor → ústní dutina → hltan → jícen (rozšířen ve vole) → žaludek → střevo → řitní otvor, nad ústním otvorem je horní pysk (labrum), pod ním dolní pysk (labium), z boku ústní ústrojí (původně kousací, potom sací, lízací, bodací), hepatopankreas, mimobuněčné trávení

Dýchací soustava – vodní žábrami, suchozemští plicními vaky, malí jedinci celým povrchem těla; vzdušnice – trubice, které vedou vzduch z povrchu těla přímo k buňkám, cévní soustava se nepodílí na dýchání

Cévní soustava – otevřená, funkci srdce plní hřbetní céva s párovými ostiemi, zavěšená na svalových vláknech, hemolymfa (krvomíza) – červená barva

Nervová soustava – gangliová, zauzliny jsou spojeny vlákny, u primitivních druhů je žebříčkovitá

Vylučovací soustava – metanefridie = ústí na povrch těla, u některých zástupců Malphigické trubice = ty ústí do střeva

Smyslová soustava – orgány soustředěny na hlavě, oči jednoduché i složené, tykadla – hmat i čich, makadla – hmat

Pohlavní soustava – gonochoristé, 1 pár pohlavních žláz, často pohlavní dimorfismus, oplození vnitřní, často partenogeneze

                        Heterogonie – střídá se pohlavní rozmnožování s partenogenezí

                        Polyembryonie – 1 oplozené vajíčko se rozdělí na dílčí části a z každé vyroste nový jedinec, např. hmyz

Význam členovců:

-           součást potravního řetězce

-           bioindikátoři, čištění vody

-           produkty – med, hedvábí

-           opylovači rostlin

-           geologický význam (trilobiti)

-           zúrodňování půdy

-           alternativní medicína

-           symbióza = rak poustevníček + sasanka plášťová

-           přenos nemocí, škůdci, parazité

Systém členovců – 4 podkmeny:

1.        Trojlaločnatci – 1. pár končetin přeměněn v tykadla

2.        Klepítkatci – 1. pár končetin přeměněn v klepítka

3.        Korýši = Žabernatí – 1. 2 páry končetin přeměněny v tykadla, dýchají žábrami

4.        Vzdušnicovci – 1. pár končetin přeměněn v tykadla, dýchají vzdušnicemi

1.     podkmen Trojlaločnatci

-           vyhynulí mořští zástupci, období prvohor (silur)

-           v ČR zkameněliny v oblasti Barrandienu (mezi Prahou a Plzní)

třída: Trilobiti

-           velikost 5 – 70 cm, s výjimkou 1. páru měli všechny končetiny stejné, 1. pár se přeměnil na tykadla

-           tělo: hlava + hruď + zadeček (zakončený ocasním štítem = pygidium), hřbetní strana těla trilobitů je rozdělena na tři podélné laloky (střední a dva postranní), všechny tělní články trilobitů byly téměř stejné

-           každý z nich nesl dvouvětevné končetiny, silnější vnitřní větev funkce pohybová, slabší vnější funkce dýchací (nesla žaberní lupínky)

-           složené oči + 1 nepárové očko

-           neměli specializované ústní ústrojí

-           vývoj nepřímý přes larvu (protaspis)

-           vyvinuli se z nich všichni ostatní členovci (zejména klepítkatci)

-           zkoumal je Joachym Barrande

2.     podkmen Klepítkatci

-           1. pár končetin přeměněn v klepítka

-           suchozemští živočichové, ve sladké vodě až druhotně

-           velikost až 1 m, vývojovým základem byli trilobiti

Tělo:

a.        hlava srůstá v hlavohruď

b.        6 párů končetin, první 2 páry pozměněny:

1.  pár = chelicery (klepítka) – před ústy, funkce kusadel, ústí do nich jedová žláza, příjem a chytání potravy

2.  pár = pedipalpy (makadla) – uchopovací a hmatová funkce, samčí pohlavní orgán (slouží k přenosu spermatoforů do pohlavního otvoru samičky)

3.  – 6. pár = kráčivé končetiny

c.        zadeček (opisthosoma) – většinou samostatný, ale někdy srostlý s hlavohrudí, článkovaný (rak) i nečlánkovaný, obvykle nenese končetiny, někdy nese zakrslé končetiny

Trávicí soustava – střevo vyklenuto ve slepé vaky (tvorba zásob), kloaka = společný vývod trávicí, vylučovací a pohlavní soustavy;

velmi často jedové žlázy

Dýchací soustava – plicní vaky, žábry, celý povrch těla, vzdušnice

Cévní soustava – otevřená, krvomíza (rozpuštěný hemoglobin v míze), hemolymfa obsahuje hemocyanin a krvinky

Vylučovací soustava – Malphigické trubice = párové trubice, ústí do střeva; koxální (kyčelní) žlázy – pozměněné metanefridie, ústí na bázi nohy

Pohlavní soustava – přímý vývoj, gonochoristé

      třída: Hrotnatci

-           primitivnější klepítkatci, vyhynulí, pouze 5 druhů Ostrorepů, „živoucí fosilie“ – vypadají jako zástupci z prvohor

-           bývají zahrabáni do dna, kde loví měkkýše a larvy mořských bezobratlých živočichů

-           mají lupínkovité žábry, složené oči

-           jejich tělo je shora zploštělé a je kryto plochým štítem, zakončen dlouhým hrotem (podle něhož pojmenováni)

-           5 párů kráčivých končetin zakončených klepítky, ty jsou schovány pod štítem

*         ostrorepi – larva připomíná trilobita (ostrorep americký, molucký) – živočich s modrou krví (neobsahuje železo, ale měď; použití v medicíně – oxid měďnatý, činidlo při testování čistoty léků)

*         kyjonožci – dnes vyhynulí, prvohory, okolo 2m

      třída: Pavoukovci

-           suchozemští, druhotně ve sladké vodě

Tělo: hlavohruď + zadeček, zadeček vždy bez končetin, může být článkovaný (např. štír) nebo nečlánkovaný (např. křižák)

-           u některých tzv. mimotělní trávení – ústní otvor je příliš úzký a je opatřen filtrem, do potravy jsou vpraveny trávicí enzymy → rozložení potravy na tekutou hmotu → vysátí hmoty (pomocí sacích svalů jícnu)

Trávicí soustava: střevo rozlišeno ve slepé vaky, hlavní trávicí žlázou je hepatopankreas

-           dravci, kořist zabíjejí pomocí jedových žláz

Nervová soustava: u štírů primitivní (žebříčková), u ostatních gangliová (hlavním centrem je podhltanová a nadhltanová zauzlina)

Smyslová soustava: hlavními smyslovými orgány: jednoduchá očka (na hlavohrudi, může být větší počet) + mechanoreceptory (brvy na povrchu těla) + chemoreceptory (na makadlech)

Pohlavní soustava: gonochoristé, oplození vnitřní, samci mají buď penis (např. sekáči), nebo přenáší pohlavní buňky ve spermatoforech do pohlavního otvoru samice pomocí makadel, oplozená vajíčka jsou uschována v kokonech

-           vývoj je přímý (u roztočů nepřímý), často péče o potomstvo

7. řádů: Štíři, Štírci, Pavouci, Sekáči, Solifugy, Roztoči, Nohatky

      1. řád: Štíři

-           loví v noci, dravci, vzhledově připomínají raky

-          žijí pouze v teplých oblastech

-          chelicery jsou malé klepítkovité, pedipalpy jsou velké a zakončeny klepety, kterými zabíjí kořist (nebo ji usmrtí jedem)

-          4 páry kráčivých končetin, článkovaný zadeček má 2 části: přední širší část = preabdomen (nasedá na hlavohruď, tvořena 7 články, na povrch zde ústí 4 páry plicních vaků) a zadní tenčí část = postabdomen (tvořena 6 články, na posledním je hrot, do kterého ústí jedová žláza)

-          při nebezpečí ohýbají zadeček přes hřbet, někteří zástupci mohou jed i vystřikovat do dálky → oslepení nepřítele/kořisti

-          často zásnubní hry, kanibalismus (samice po páření sežere samce), péči o potomky (samice nosí mláďata na hřbetě)

-          samice jsou živorodé či vejcoživorodé (nosí vejce → praskají obaly → rodí se živá mláďata), mláďata se mohou rodit i v průběhu několika dnů, dospívají okolo 5. roku života

-          nejlepšími lovci štírů jsou mangusty → ukousnou jim jedovou žlázu

*         štír kýlnatý – 4 cm, pro člověka nejedovatý, dříve se vyskytoval i u nás v okolí Slapské přehrady

*         štír středomořský – největší v Evropě, cca 7 cm, žlutohnědý, nejedovatý pro člověka

*         veleštír obrovský – největší (až 18 cm), zbarven černě, pro člověka není nebezpečný, žije v Z Africe

*         štír tlustorepý – 12 cm, jeden z nejjedovatějších, dospělého zdravého jedince neohrozí na životě, ale u dětí a nemocných může způsobit smrt (selhání dýchacích svalů, srdce), pomocí je sérum, oblast Sahary

      2. řád: Štírci

-           drobní, měří pouze několik mm, žijí v hrabance, mechu, ptačích hnízdech, knihách, tapetách, atd.

-           mají zploštělé tělo, chybí jim zúžený konec zadečku s jedovým hrotem

-           dýchají pomocí 2 párů vzdušnic

-           jsou draví, živí se např. roztoči, drobným hmyzem; mohou se pohybovat pomocí jiného hmyzu = forezie

-           na chelicerách ústí snovací žlázy → využití ke stavbě hnízd, pedipalpy zakončeny klepítky a ústí na nich jedové žlázy

*         štírek obecný – žije v knihách, pod tapetami, *štírek knihový (muzejní) – 3 mm, žije v knihách

3. řád: Pavouci

-           hlavohruď a zadeček spojeny navzájem stopkou

-           zadeček většinou větší, je zakončen snovacími bradavkami – vyústění snovacích žláz, vylučují sekret, který na vzduchu tuhne a vzniká z něj pavučinové vlákno (0,4 mikrometru; tohoto principu využito v textilním průmyslu při výrobě silonových vláken)

-           snovací bradavky vznikly přeměnou 10. a 11. zadečkového článku

o    Užití pavučinového vlákna: tvorba pavučin (tvar závisí na druhu, slouží k lovu kořisti, pavouk ji staví instinktivně), obalení kořisti, výstelka hnízda, obal vajíček = kokon, přesun (pavouci se přemisťují z místa na místo pomocí pavučiny, kterou mají přilepenou k tělu = babí léto)

-           chelicery velmi ostré, ústí na nich jedová žláza, pedipalpy mají smyslovou funkci, u samce slouží také k oplození samičky, samičí pohlavní otvor lze najít na 2. zadečkovém článku

-           mají 4 páry kráčivých končetin, na chodidlech mají snovací háčky, které slouží k pohybu po pavučině, kráčivé končetiny slouží také ke kopulaci, přidržování samiček, atd.

-           na dolním okraji zadečku je pár dýchacích průduchů (stigmata), dýchají pomocí 1 – 2 párů plicních vaků, ty ústí na povrch na

2. zadečkovém článku

-           otevřená cévní soustava, trubicovité srdce má několik párů nasávacích otvůrků (ostií)

-           na hlavě 6 – 8 jednoduchých očí (může být i méně, nebo můžou zcela chybět), vidí velké zorné pole

-           po celém těle mechanoreceptorové brvy a orgány vnímající otřesy a pohyby noh, chemoreceptory

-           častý kanibalismus a péče o potomstvo

*         sklípkan huňatý – patří mezi největší pavouky, až 10 cm, žije i 20 let, tělo má chlupaté, nestaví pavučiny, tvoří si nory v zemi, loví i větší živočichy (např. ještěrky, ptáky), jeho jed může ohrozit dítě

*         snovačka jedovatá = černá vdova – 1 cm, černá, samice má na zadečku 1 – 17 červených skvrn, samec má na břiše 1 červenou skvrnu ve tvaru přesýpacích hodin, žije v Austrálii, S a Stř. Americe, tropické Asii, Madagaskar, častý kanibalismus, otrava se projeví za 3 – 4 hodiny, smrt nastává do 4 dnů, člověk umírá na selhání dýchacích svalů

*         křižák obecný – velký zadeček s bílou kresbou ve tvaru kříže, staví řídké pavučiny, končetiny tvořeny 8 články

*         pokoutník domácí – staví jemné pavučiny v rozích místnosti, uprostřed chodbička k hnízdu, samice až 2 cm, žije až 8 let

*         vodouch stříbrný – 1 cm, plicní vaky, musí se nadechovat nad hladinou, na těle dlouhé chloupky, na kterých přenáší bublinu vzduchu, pod vodou staví hnízdo ve tvaru zvonu, to je naplněno vzduchem, mláďata na počátku života hnízdo neopouštějí

*         slíďák tatarský – u nás největší, až 5 cm, žije hlavně v J Evropě, nestaví pavučiny, kořist přepadá v běhu

*         slíďák polní – samice nosí na zadečku bílou kuličku – vaječný váček s vajíčky

*         běžník květomilný  – nestaví pavučiny, barvu těla přizpůsobuje okolí, mladí jedinci tvoří na podzim babí léto, pomocí něhož se pohybuje po okolí

*         skákavka pruhovaná – první pár kráčivých končetin je vztyčený, při lovu poskakuje, nestaví pavučiny, 0,5 cm, černobílý, v ČR pouze v teplých oblastech

4. řád: Sekáči

-         malé oválné tělo, hlavohruď a zadeček tvoří jeden celek

-         vlastní dlouhé kráčivé končetiny, mají schopnost autotomie (schopnost odtrhnout končetinu – ta se pohybuje trhavými pohyby a upoutá pozornost útočníka)

-         dravci, netvoří pavučiny

-         dýchají jedním párem vzdušnic, samec má penis, samice kladélko

*         sekáč domácí – hnědý, běžný; * sekáč rohatý – hnědý s tmavými skvrnami na hřbetě

5. řád: Solifugy

-         teplé oblasti, noční dravci, ochlupené tělo, hlava spojena s předními hrudními články a dva hrudní články jsou volné

-         jedové žlázy chybí, delší makadla

-         vzdušnice

*         solifuga egejská

6. řád: Roztoči

-         nejpočetnější, drobní zástupci

-         žijí na souši i ve vodě, nejčastěji parazité, mohou přenášet nebo způsobovat nemoci či hospodářské škody

-         dýchají pomocí jednoho páru vzdušnic nebo celým povrchem těla, ústní ústrojí bodavě savé či kousací

-         srostlá hlavohruď se zadečkem, tělo ale lze rozdělit na 2 části:

o    gnatozóma – vzniká srůstem 3 předních článků, na něm makadla, kusadla, chobotek (hypostom)

o    idiozóma – vznik srůstem ostatních článků

-         velká rozmnožovací schopnost, vývoj přes larvu

*         klíště obecné

-           bodavě sací ústní ústrojí s chobotkem a zpětnými háčky, samice saje krev, ixodin – látka v tělech samic, brání srážení nasáté krve; samci sají rostlinné šťávy nebo potravu nepřijímají vůbec,

-           mají zřasenou kutikulu, která se zvětšuje při sání krve

-           kosmopolitní, hlavně listnaté lesy

Složitý životní cyklus:

samice klade 2 000 – 5 000 vajíček → larva, ta saje krev drobných živočichů (např. ještěrky, ptáci, drobní savci) – cca 35 dnů → opouští hostitele → změní se v nymfu (3 páry noh) → saje krev větších živočichů (např. člověk) – 4 – 8 dnů → dospělec (4 páry noh)

                                               Mohou přenášet nemoci:

§   lymská borelióza – bakteriální onemocnění, 1. fáze: červená skvrna, bolesti kloubů, horečka, 2. fáze: poruchy citlivosti, srdeční obtíže, bolest svalů až ochrnutí, 3. fáze: zánět mozku a míchy, eroze kloubů a kostí

§   klíšťová encefalitida (zánět mozkových blan) – virové onemocnění, 7 – 14 po přisátí, 1. fáze: chřipkové příznaky, pak období klidu, 2. fáze: bolest hlavy, horečka, poruchy spánku, ochrnutí a smrt

§   tularemie (mor hlodavců) – přenos požitím nakaženého masa, znečištěnou vodou, příznaky: zimnice, malátnost, bolest hlavy, zduření mízních uzlin, oslabenost, léčba antibiotiky

*         čmelík kuří – podobný klíštěti, běhá po peří slepic, ektoparazit, který jim saje krev, slepice se jich zbavují popelením

*         roztočík včelí – žije ve vzdušnicích včel, saje hemolymfu, napadené včely nemohou létat, nakonec smrt udušením

*         trudník lidský – napadá kožní mazové žlázy, způsobuje trudovinu, příbuzný *trudník psí – způsobuje tzv. prašivinu u psů

*         zákožka svrabová – samice klade v kůži vajíčka, z nich se líhnou larvy, které vykousávají v kůži hostitele chodbičky – to způsobuje svědění, onemocnění svrab

*         vlnovník révový – způsobuje nemoci vinné révy, nabodává tělo rostliny, v místě poranění vznikají hálky, v nichž žije – vypadají jako puchýř

*         sladokaz moučný – znehodnocuje mouku ve vlhkých skladištích, pokud je přítomen – nasládlý medový zápach

*         varroa = kleštík včelí – saje hemolymfu včel, způsobuje deformace u všech vývojových stádiích

      třída: Nohatky

-           malé tělo, dlouhé končetiny (až 9 párů), do kterých zasahuje trávicí trubice, zadeček nezřetelný

-           žijí na mořském dně v hloubce až 4000m

-           parazité nebo dravci, o vajíčka se starají samci

*         nohatka pobřežní

3.     podkmen: Korýši

-          dříve podkmen Žabernatí (dýchají žábrami)

-          vodní živočichové, výjimečně suchozemští a parazité

-          větvené končetiny – 2 páry tykadel (antenuly a antény) a 3 páry přeměněných končetin (ústní končetiny)

-          někteří zástupci mají silnou regenerační schopnost

Stavba těla:

3 části:

                  I.            hlava (cephalon) – tvořena 5 články a akronem (= 0 článek – počátek hlavy), nese pozměněné končetiny, může srůstat s hrudí v hlavohruď

§   1. pár = Antenuly – smyslová funkce (čich), pohyb, přichycení, kopulace

§   2. pár = Antény – smyslová funkce (hmat), pohybová funkce, mohou být rozeklané, delší než antenuly

§   3. - 5. pár – pozměněn na ústní ústrojí (gnatopody) – 3. pár = mandibuly (kusadla), 4. + 5. pár = čelisti (maxilly I. a II.)

                 II.            hruď (thorax) – tvořená větším počtem článků, nese hrudní končetiny různého tvaru i funkce (pohyb, dýchání, přihánění potravy, atd.), první 3 páry hrudních končetin mohou být přeměněny na čelistní nožky (maxillipédy)

               III.            zadeček (abdomen) – tvořen různým počtem článků, poslední se vždy liší tvarem – telson – u vyšších korýšů zakončen ploutvičkou, u nižších korýšů zakončen vidličkou (furka)

-    na zadečku se mohou nacházet končetiny různé funkce (kopulace, přenos vajíček), tzv. pleopody

-           na povrchu těla pokožka, ta vylučuje kutikulu (chitin, CaCO₃, CaPO₃)

-           schopnost barvoměny – v jejich pokožce se nachází buňky chromatofory

Dělení korýšů: nižší (drobní, většinou součást planktonu, např. buchanky, hrotenky, perloočky); vyšší (větší, tvoří bentos, např. rakovci)

Trávicí soustava – u vyšších korýšů existuje žvýkací žaludek (uvnitř destičky sloužící k drcení potravy), např. u raka je žaludek opatřen rakůvky (drobné žlázy, z nichž rak při tvorbě nového krunýře bere soli – zpevnění těla – inkrustace)

Dýchací soustava – dýchají většinou pomocí žáber, výjimečně celým povrchem těla

Cévní soustava – otevřená, základem je vakovité srdce, leží ve hřbetní části těla, u primitivních zástupců může chybět; hemolymfa (bezbarvá, červená, zelená)

Vylučovací soustava – tvořena pozměněnými metanefridiemi, antenální žlázy (ústí na anténách, vyšší korýši), maxillární žlázy (ústí na maxillách, všichni ostatní zástupci)

Nervová soustava – gangliová žebříčkovitého typu, nejdokonalejší u krabů

Smyslová soustava – oči jednoduché, složené nebo na stopkách; u larev a někdy i dospělců – nepárové naupliové oko; chemoreceptory, mechanoreceptory, statocysta

Pohlavní soustava – gonochoristé, pohlavní dimorfismus ne tak výrazný, oplození vnější, většinou péče o mláďata, někdy partenogeneze, vývin přímý (např. rak, perloočky) nebo nepřímý – u nižších korýšů larva nauplius, u vyšších korýšů larva zoëa

Význam:

-           bioindikátoři

-           potrava pro člověka i živočichy, symbióza,

-           filtrace vody

-           parazité, mezihostitelé, žerou larvy hmyzu – redukce např. počtu komárů

1.     Skupina: Vyšší korýši = Rakovci

-           hlavně mořští (součást bentosu a planktonu), méně sladkovodní a suchozemští

Stavba těla:

-           tělo kryje pevný krunýř (karapax) a vytváří jej vždy 21 článků

o    hlava – 6 článků (5 + akron = nultý, počátek hlavy)

o    hruď – 8 článků, první 3 páry přeměněny na čelistní nožky, dále 5 párů kráčivých končetin, z nichž 1. pár je přeměněn na klepeta

o    zadeček – 7 článků (6 + telson – poslední, vždy se liší tvarem), telson zakončen jedovým hrotem, zadeček nese vždy 6 párů končetin, články zadečku na sebe nasedají taškovitě, čehož dokážou zástupci využít v nebezpečí, kdy zadeček podsunou pod tělo a uniknou tak pomocí zpětného pohybu;

poslední pár končetin (uropody) tvoří s telsonem ploutvičku

-           na stopkách mají oči, larvy mají naupliová očka

-           končetiny jsou dvouvětevné, vyrůstají z každého článku

Sladkovodní zástupci:

*         rak říční

-         asi 20 cm, olivově zelený (po uvaření raka se barvivo rozloží a uvolní se červené barvivo krustaceorubin)

-         hlava a hruď jsou spojeny s krunýřem nepohyblivě (význam stopkovitých očí)

-         hrudní články přirůstají ke krunýři pouze na hřbetní straně, po stranách těla tak vzniká dutina, v níž jsou uloženy lupínkovité žábry

-         krunýř vybíhá vepředu ve špičatý výběžek

-         při svlékání se uplatňuje hormon ekdyzon, při tvorbě nového krunýře je rak schovaný a nepřijímá potravu, pro jeho tvorbu využívá rakůvky, které jsou součástí trávicí soustavy

-         má vždy 5 párů kráčivých končetin, z nichž 1. pár je přeměněn v silná klepeta

-         samec dospívá ve 3. roce života, samice ve 4., klade okolo 200 vajíček, ty si lepí na zadečkové končetiny, kde zůstávají do června následujícího roku, pak se líhnou malí raci – vývoj přímý

-         rak je všežravec

-         má bezbarvou hemolymfu (obsahuje měď), velká regenerační schopnost

-         u nás je původní, chráněn zákonem, patří mezi bioindikátory

*         rak kamenáč – horské potoky, nejmenší u nás, chráněný

*         rak bahenní – zasažen račím morem, nedošlo k úplnému zániku

*         rak americký – z USA, dovezen z Německa

*         beruška vodní – drobná, žije ve stojatých vodách, žere rozkládající se rostliny, nemá krunýř, je potravou ryb

Mořští zástupci:

*         humr evropský – velká klepeta (nestejně velká), dožívá se až 30 let, noční živočich, gastronomie

*         langusta obecná  - chybí ji vyvinutý 1. pár klepet, velmi silný krunýř, až 45cm/8kg, antény delší než tělo, gastronimie

*         garnát obecný, kreveta baltická – tělo není inkrustováno, je měkké, zploštělé ze stran, na zadečku plovací končetiny, díky nim se pohybují, potravinářství

*         krab obecný – široká hlavohruď, zadeček krátký a ohnutý pod hlavohruď, vyvíjí se přes larvu, žije v mořích

*         krab říční – putuje proti proudu, pochází z Číny, rozmnožuje se v moři, nalezen i v Labi

*         velekrab japonský – rozpětí nohou až 3m

*         poustevníček mořský – asymetrický spirálovitě stočený zadeček s měkkou kutikulou, chrání se před nepřáteli v prázdných ulitách plžů, žije v symbióze se sasankou plášťovou (rak využívá žahavých ramen sasanek k ochraně, sasanky se přiživují na zbytcích potravy)

*         poustevníček palmový – živí se ořechy kokosové palmy, žere i zdechliny, max. 30cm, žije na ostrovech v Tichém oceánu

Suchozemští zástupci:

*         stínka obecná – 1,5 cm, žije ve vlhkých místech, černě zbarvená, nemá krunýř

*         svinka obecná – suchá a slunná místa, v nebezpečí se svíjí do klubíčka, nemá krunýř

2.     Skupina: Nižší korýši

Žabronožky

- většinou sladkovodní zástupci

- velikost do 3 cm, tělo ze stran zploštělé a bez krunýře

- mají velmi odolná vajíčka

- žijí v periodických tůních

*         žábronožka sněžní, ž. letní, ž. solná (krmivo pro akvarijní ryby)

Listonožky

-           dravé, tělo kryto velkým štítem

-           velmi odolná vajíčka

-           mají furku,žijí v periodických tůňkách

*         listonoh jarní, l. letní

Perloočky

-          převážně sladkovodní, tělo zploštělé

-           mají dvouchlopňovou schránku, z ní vyčnívá hlava a zadeček, ten je zakončen drápkovitou furkou, hlava je přilbovitá

-           složené oči splynuly v jeden celek

-           k pohybu slouží dlouhá rozvětvěná tykadla, hrudní nožky slouží k přihánění okysličené vody a filtraci potravy

-           heterogonie (střídá se partenogeneze a pohlavní rozmnožování)

-           na hřbetní straně plodová komůrka, kde se vyvíjí vajíčka a partenogenetické zárodky

-           oplozená vajíčka, která jsou  obalena silnějším obalem a přečkávají zimu, se nazývají efipia, na jaře jsou roznášena pomocí peří ptáků do okolí

-           cyklomorfóza – sezónní změna velikosti a tvaru těla, která je způsobená střídáním teploty a změnou viskozity vod, jarní forma – zaoblená hlava, letní forma – hrotitá hlava

*         hrotnatka obecná – součástí planktonu, býložravá, žije v tůňkách a rybnících

Klanonožci

-           mořští i sladkovodní

-           dlouhé antenuly, nemají krunýř, výrazná furka, výrazné naupliové oko

-           samička nosí vajíčka slepená do 1 – 2 vaječných váčků po stranách zadečku

-           dýchají celým povrchem těla

*         buchanka obecná – nejhojnější v planktonu

Kapřivci

-           ploché tělo, bodavé ústní ústrojí

-           ektoparazité ryb, sají jejich krev

-           přenašeči chorob

*         kapřivec kapří

Svijonožci

-           mořští přisedlí, vzácně endoparazité

-           mají pozměněnou stavbu těla

-           potravu si přihánějí dlouhými ohebnými končetinami

-           na povrchu těla vápenaté destičky

-           hermafroditi

*         vivejš stvolnatý

4.     podkmen: Vzdušnicovci

-         nejpočetnější kmen

-         velikost 10 mm – 35 cm

-         většina zástupců suchozemských, do vody se dostali druhotně

-         dýchají pomocí vzdušnic (tracheje)

-         vylučovací soustava: základem jsou Malpighické trubice, ale mají i tuková tělesa, kde shromažďují odpadní látky

Třídy: stonožky, mnohonožky, chvostoskoci, drobnušky, stonoženky, hmyzenky, vidličnatky, hmyz

Stavba těla – 2 typy:

a)        např. u stonožky: hlava + trup

b)        např. u včely: hlava + hruď + zadeček

Třída: Stonožky

-         tělní typ hlava – trup, tělo zploštělé a tuhé

-         každý článek nese 1 pár končetin, končetiny vyrůstají z boční části těla

-         výjimkou je první článek, kde jsou kusadlové nožky s jedovou žlázou – živí se dravě

-         jednoduchá tykadla, očka

-         pohlavní orgány v přední části těla

*         stonožka škvorová

*         zemnivka žlutavá

Třída: Mnohonožky

-         tělní typ hlava – trup, na průřezu kruhovité měkké tělo

-         z každého článku vybíhají 2 páry končetin, končetiny vyrůstají ze spodní části těla, článek vznikl srůstem dvou

-         na hlavě jednoduchá očka, krátká tykadla

-         býložravci, žijí v hrabance

-         pohlavní orgány v zadní části těla

*         mnohonožka slepá

*         svinule lesní

Poznámka: Stonožky a mnohonožky jsou podle některých zdrojů považovány za samostatný podkmen Stonožkovci, chvostoskoci a hmyz za samostatný podkmen Šestinozí.

            Třída: Chvostoskoci

-         drobní zástupci, součást edafonu (vrstva těsně nad a pod zemským povrchem)

-         pestré zbarvení

-         na zadečku mají skákavý aparát (vidlice zasunutá pod tělo, v případě nebezpečí odskočí)

-         podíl na tvorbě humusu

-         ústní ústrojí zanořené do hlavové schránky (entognátní šestinozí)

*         poskok škodlivý

*         mákovka vodní – modročerná barva

Třída: Hmyz

-         druhově nejpočetnější třída vzdušnicovců (až 1 mil. druhů)

-         výskyt od poloviny prvohor

-         věda zkoumající hmyz – entomologie

-         ústní ústrojí ektognátní (vně hlavové schránky)

Stavba těla:

-           tělo tvořeno většinou 20 články, nestejnocenné článkování

A.        hlava (caput) – vzniká srůstem prvních 6 článků

o    s hrudí spojena krční část (colum)

o    1. článek – složené oči (tvořeny několika očky – omatidia, spojením jejich obrazů vzniká celkový obraz = mozaikovité vidění)

o    2. článek – první pár tykadel, každé se skládá ze dvou článků, mohou být jednoduchá nebo rozvětvená

o    ústní ústrojí: základním typem je kousací ústní ústrojí:

§   4. článek – první pár kusadel (mandibuly)

§   5. článek – párové čelisti s makadly

§   6. článek – spodní pysk (labium) s makadly

pozměněné ústní ústrojí: sací (motýl), lízací (včela), bodavěsací (komár), lízavěsací (moucha)

B.        hruď (thorax) – tvořena 3 články (předohruď = prothorax, středohruď = mezothorax, zádohruď = metathorax)

o    ze středo a zadohrudi vyrůstají 2 páry blanitých křídel (původně malé vychlípeniny pokožky, sloužily k brzdění pádu)

o    rozvoj létacích svalů na hrudi (nejlepší letci vážky a šídla)

o    křídla jsou protkána žilnatinou = nervatura (soustava trubiček, do kterých zasahují výběžky vzdušnic, nervy a cévy)

o    křídla jsou druhově specifická, u motýlů pokrytá barevnými šupinkami, u některých zanikla (parazité – vši, švábi, blechy), někteří křídla nikdy neměli (např. rybenky)

o    během vývoje změna křídel:

§ krovky – 1. pár blanitých křídel proložen chitinem, chrání 2. pár křídel a zadeček, např. brouci

§ polokrovky – přední část zchitizována, zadní část blanitá, např. ploštice

§ krytky – 1. pár křídel tužší, kožovitý, dobře patrná žilnatina, např. kobylky

§ kyvadélka (haltery) – zakrnělý druhý pár křídel, 1. pár je blanitý, usnadnění koordinace, např. moucha

o    z každého článku hrudi vyrůstá 1 pár končetin (celkem 6 končertin)

o    základním typem je kráčivá končetina, stavba:

§   kyčel (coxa) 1

§   příkyčlí (trochanter) 2

§   stehno (femur) 3

§   holeň (tibia) 4

§   chodidlo (tarsus) 5

o    končetiny jsou článkované (každá část má 1 článek, pouze chodidlo má 5 článků), zakončeno drápky

o    během vývoje změny končetin: plovací (vodomil), skákací (kobylka, blecha), hrabací (krtonožka), přichycovací (veš)

C.        zadeček (abdomen)

o    6 – 11 článků (vývojově nižší, mají více článků)

o    bez končetin, pouze u primitivních jedinců a u larev zakrnělé končetiny

o    někteří zástupci mají žihadlo (např. včela), kladélko (např. kobylka, moucha) nebo štěty (např. škvor)

-           u larev na povrchu těla jednovrstevná pokožka (hypodermis), ta vylučuje kutikulu, obsahuje pigment a vyrůstají z ní štětinky, chloupky (funkce krycí, smyslová, atd.)

-           kutikula neroste s jedincem – svlékání, v období po svlečení nejvíce roste

-           povrch těla tvoří exoskelet, upínají se zde svaly (příčně pruhovaná svalovina)

Trávicí soustava – trubicovitá, ústní ústrojí → ústní otvor → ústní dutina → hltan → jícen (rozšířen ve vole) → žaludek → střevo → konečník → řitní otvor

2 typy žaludku: žvýkací – proventrikulus (rozmělnění potravy, obsahuje lišty z kutikuly), žláznatý (ústí zde trávicí šťávy, chemický rozklad potravy, má slepé výběžky)

-         u parazitů – látka bránící srážení krve

-         do ústní dutiny ústí slinné žlázy

Vylučovací soustava – Malphigické trubice, ústí do střeva

Dýchací soustava – základem jsou vzdušnice – tenké trubice, které vedou kyslík přímo ke tkáním a oxid uhličitý ven

ústí na povrch na středohrudi, zadohrudi a zadečku jako drobné otvory – stigmata (jsou uzavíratelné, obklopené drobnými chloupky pro zachycení nečistot), larvy vodního hmyzu mají tracheální žábry – výběžky po stranách, vedou kyslík rozpuštěný ve vodě

Cévní soustava – otevřená, základem je hřbetní céva (umístěna na zadečku) – pohání hemolymfu, rozvádí živiny a vyvádí odpadní látky; hemolymfa nikdy nerozvádí dýchací plyny, je bezbarvá; na zadečku trubicovité srdce s ostiemi

Nervová soustava – gangliová žebříčkovitého typu, základní zauzliny v hlavě, hrudi, zadečku, jsou navzájem propojeny

Hormonální soustava

§   aktivační hormon – vzniká v hlavové zauzlině, řídí činnost všech ostatních žláz s vnitřní sekrecí

§   neotenin = juvenilní hormon – vzniká v přilehlých tělíscích, podmiňuje vznik larválního stádia, brzdí dospívání

§   ekdyzon – svlékací hormon, vzniká v předohrudních žlázách, larvy se několikrát svlékají

§   feromony – slouží ke komunikaci mezi organismy v rámci 1 druhu, mají feromonové detektory

Smyslová soustava – 1 pár složených očí (mozaikové vidění), skládají se z omatidií, jednoduchá očka (nejčastěji 3) – vnímání intenzity světla; statocysta (rovnovážné centrum), na tykadlech hmat a čich, sluchové orgány pouze u některých (např. koník luční), zvukové orgány (např. samci kobylek na křídlech 1. páru); chemoreceptory = sensily – na tykadlech nebo končetinách; mechanoreceptory = tympanální orgány (jedinci se třou o napnutou blanku, např. cikády)

Pohlavní soustava – gonochoristé, často pohlavní dimorfismus (motýli, roháči, kudlanky); oplození vnitřní

§   někdy partenogeneze (včely, mravenci) někdy heterogonie (mšice)

§   ovoparie (kladou vajíčka), viviparie (rodí živá mláďata), ovoviviparie (samice vajíčka v sobě, při snášení prasknou a rodí se živá mláďata) → vývoj přímý i nepřímý

§   pedogeneze – samotné larvy se mohou rozmnožovat (např. bejlomorky)

§   vývoj hmyzu se děje vždy proměnou (matamorfózou)

Význam hmyzu:

a)        užitkový – užití produktů (mateří kašička, med, vosk, hedvábí, potrava, červené barvivo)

b)        užitečný – přímo nebo nepřímo ovlivňuje přínos člověka (opylovači, zúrodňování půdy, žerou plísně, roznášení semen rostlin)

c)        škodlivý – nálety sarančat, kobylek, ničení stromů, sání rostlinných šťáv, parazité, přenašeči nemocí, mezihostitelé, poškození potravin, dřevěných staveb

Systém hmyzu

1)        Bezkřídlí – primárně bezkřídlí, nedospělá stádia jsou podobná dospělcům, od nichž se liší pouze menším počtem tělních článků

*         skupina Šupinušky – vřetenovité tělo kryté šupinkami, kousavé ústní ústrojí a mnohočlánková tykadla

o    v domácnostech zástupce *rybenka domácí – živí se zbytky potravy

2)        Křídlatí – na středohrudi a zadohrudi po páru křídel, některé starobylé druhy nedokáží skládat křídla (jepice, vážky); všichni ostatní křídla skládají

a.        holometabola (hmyz s proměnou DOKONALOU): vajíčko → larva → kukla → dospělec; např. motýl, včela, vosa      larva není nikdy podobná dospělci (larvy vždy bez křídel, bez složených očí, mají pouze jednoduché oči, mají jiný typ ústního ústrojí)

b.        hemimetabola (hmyz s proměnou NEDOKONALOU): vajíčko → larva nymfa → dospělec (imago), např. vážka, šváb;                   larvy podobné dospělci

Kukla:

-           pouze u hmyzu s proměnou dokonalou, nepřijímají potravu, zanikají u nich všechny tkáně a vznikají tkáně nové

o    volné – velmi dobře patrné základy křídel a končetin → vystupují nad kuklu, trochu pohyblivé, např. brouci

o    kryté

§   mumiová – končetiny a křídla těsně přimknuté k tělu, lze ještě trochu vidět obrys, např. motýli

§   soudečkovitá – obrysy nejsou vidět vůbec, např. moucha

imago: dospělec

instar: jednotlivé stádium života