Tkáně

Tkáně = soubory buněk stejného tvaru, funkce a původu

Buňka → tkáně → orgány (organologie – věda zkoumající orgány) → orgánové soustavy (skupina orgánů s jednou hlavní funkcí) → organismus

Věda je histologie (z řec. histos)

Histogeneze - vývoj tkání, probíhá během embryonálního vývoje, kde vznikají tkáně (gastrulace)

Vývoj tkání (histogeneze):

začíná už v embryonálním vývoji, doprovázeno dvěma ději:

a.        rozrůznění (diferenciace) buněk

b.        specializace buněk

-           tkáně vznikají z buněk zárodečných listů

§   ektoderm – pokožka, škára + smyslové epitely, začátek a konec trávicí soustavy, žláznaté epitely (potní a mazové žlázy), nervová tkáň, povrchová zubní tkáň, dýchací epitely organismů se vzdušnicemi a žábrami

§   entoderm – epitely dýchací soustavy u organismů s plícemi, epitely trávicí soustavy kromě začátku a konce, slinivka břišní, játra, žláznatý epitel (endokrinní žlázy)

§   mezoderm – ledviny, pohlavní žlázy (gonády), výstelkové epitely tělních dutin, kosterní (příčně pruhované) svalstvo, srdeční sval (myokard)

+ mezenchym – u savců, vzniká vcestováním buněk z jednoho ze zárodečných listů, např. pojiva (vazivo, chrupavka, kosti), hladká svalová tkáň, vnitřní zubní tkáň, trofická pojiva (krev, tkáňový mok, míza)

Buňky tkání:

a)        pevné – jsou navzájem propojeny plazmodermy (= vlákna cytoplasmy)

b)        volné – jsou uloženy volně v mezibuněčné hmotě (např. osteocyty)

Buňky tkání:

a)        stejného typu – epitely, svalová tkáň

b)        odlišných typů – nervová tkáň, která je tvořena neurony (vlastní nervové buňky) a podpůrnými buňkami (= gliové)

Soudržnost buněk je zajištěna:

1.        mezibuněčné spoje – plazmodezmy nebo výběžky buněk (zapadají do sebe)

2.        chemické vazby – vodíkové můstky, iontové síly, elektromagnetické síly, Van der Waalsovy síly

Vlastní tkáně jsou tvořeny buňkami a mezibuněčným prostorem (vyplněn tkáňovým mokem – zprostředkuje látkovou výměnu mezi buňkami tkání a krví)

Mezibuněčná hmota:

§   organická i anorganická 

    vláknitá (pevná, tvořena bílkovinnými vlákny: kolagen, elastan, retikulin) 

§   amorfní – pevná (lamely kostí), polotekutá, tekutá (krev)

Kyslík v tkáních je důležitý kvůli energii = spalování glukózy

čtyři typy tkání:

A.        epitely (= výstelky)

B.        svalová tkáň

C.        nervová tkáň

D.       pojiva (vazivo, chrupavka, kost, trofická pojiva)

EPITELY

= tkáň rozložená do plochy s malým množstvím mezibuněčné hmoty

-           vystýlají dutiny, pokrývají povrchy (dutina ústní, kůže, atd.)

Třídění epitelů:

1.        podle tvaru buněk

§   kubický (krychlový) – povrch vaječníku (v něm dozrává vajíčko)

§   cylindrický (válcový) – vystýlá trávicí orgány, dělohu a vejcovody

§   dlaždicový – pokožka, tvoří i část trávicí trubice po žaludek

2.        podle počtu vrstev

§   jednovrstevný – jedna vrstva buněk, jádra všech buněk jsou ve stejné rovině (typický pro pokožku bezobratlých)

§   vícevrstevný – více vrstev buněk, tvarově odlišné buňky (např. pokožka savců)

§   víceřadý – jedna vrstva buněk, jádra jsou v různých rovinách (např. průdušky, průdušnice,…)

§   přechodný epitel – počet vrstev se mění podle roztahování orgánu

-           počet vrstev se zvětší, když se orgán scvrkne (např. močový měchýř)

           3.       podle funkce

o    krycí – ochranná funkce (pokožka)

o    resorpční – vstřebávání živin (střevo), odstraňování škodlivin (ledviny)

o    smyslový – obsahuje buňky citlivé na okolní podněty = dráždivost (např. epitel čichový, chuťový, …)

o    žlázový – obsahuje velké buňky, které produkují:

§   sekrety – pro tělo potřebné látky (např. hormony)

§   exkrety – pro tělo odpadní látky (např. pot)

o    zárodečný – součást vaječníků a varlat, slouží ke vzniku, vývoji a výživě gamet (pohl. buňky)

SVALOVÁ TKÁŇ

-           zajišťuje pohyb, stah (kontrakci) umožňují stažitelné vlákna, tzv. myofibrily

-           tvořena svalovými buňkami – myocyty, které se po podráždění stahují

a.        hladká svalová tkáň – vřetenovité buňky s jedním jádrem uprostřed (svalovina vnitřních orgánů – stěny žaludku, …)

b.        příčně pruhovaná (= žíhaná, kosterní) tkáň – dlouhé buňky (= svalová vlákna) mnohojaderné, jádra jsou pod povrchem (pod sarkolemou)

c.        srdeční tkáň (srdeční svalovina myokard) – buňky tvar písmene „Y“, tvoří prostorovou síť, má vlastnosti žíhané i hladké svaloviny (je žíhané, je neunavitelné), 1-2 jádra se nachází uprostřed buňky, vlákna mají příčně schodovité přepážky = interkulární disky

NERVOVÁ TKÁŇ

= zajišťuje dráždivost a vodivost (informace do mozku)

         i.            neurony (= buňky gangliové) – vedou informaci, jsou dráždivé

        ii.            neuroglie (= buňky gliové – podpůrné) – pomocné buňky, mají funkci ochrannou, opornou, výživnou

§   makroglie- velké, podpírají a vyživují neurony, schopny se dělit, do určité míry umožňují hojení

§   oligodendroglie- produkují myelinovou pochvu, v bílé hmotě, opory

§   mikroglie- malé, schopnost fagocytózy- ochranná funkce (pohlcují patogeny)

-           oba typy buněk mají rozvětvené výběžky

nervová tkáň je složena:

šedá hmota – tvořena těly nervových buněk

bílá hmota – tvořena nervovými vlákny

§   spojení mezi neurony umožňuje synapse, podle typu spojení rozlišujeme:

aferentní (sensitivní) neurony – jsou spojené svými výběžky s receptory

eferentní (motorické) neurony – spojené s buňkami výkonných orgánů

interneurony – spojené s jinými neurony

§   nahromaděním neuronů vznikají nervová centra

 

POJIVA

Funkce:

§   opora těla

§   obal orgánů

§   výplň prostorů mezi orgány

§   přenos látek

§   obranné reakce

Stavba pojiv

1.        buňky různých tvarů

a.        pevné (fixní) – vytvářejí mezibuněčnou hmotu

b.        pohyblivé – např. krvinky

2.        mezibuněčná hmota

-           je jí velké množství

§   tekutá (krevní plasma)

§   polotekutá

§   pevná (kost)

o    amorfní (kys. chondroitinsírová, kys. hyaluronová, bílkoviny, minerály,…)

o    vláknitá (= fibriální) – tvoří ji vlákna bílkovin:

§   kolagenní vlákna (pevná, nepružná)

§   elastická (pružná, protažitelná)

§   retikulární (tvoří síť – napojují se na sebe)

Typy pojiv – oporná a výplňová (vazivo, chrupavka, kost)

I. Vazivo

Stavba vaziva – buňky:

1.        fibrocyty – vlastní vazivové buňky (ty tvoří mezibuněčnou hmotu)

2.        histiocyty – 2 funkce:

a.        z histiocytů vznikají monocyty (typ bílých krvinek)

b.        mají význam při hojení ran

3.        heparinocyty (= žírné buňky) – podílejí se na imunitě

4.        pigmentové

5.        tukové

Stavba vaziva – mezibuněčná hmota:

-           polotekutá, tvoří ji hlavně kys. hyaluronová, kolagenní a elastická vlákna

Typy vaziva

a)        tuhé

-           velké množství vláken (hl. kolagenní vlákna), málo buněk

 a mezibuněčné hmoty

-          
jsou z něj šlachy, vazy, kloubní pouzdra,…

b)        tukové

-           velké množství tukových buněk, řídká kolagenní vlákna

-           podkožní tuk, obaly ledvin, žlutá kostní dřeň,…

c)        řídké vazivo

-           nejrozšířenější typ vaziva v celém lidském těle

-          
velké množství vazivových buněk a řídká kolagenní vlákna

-           je měkké a tažné

-           tvoří obaly všech orgánů, spojuje svalová vlákna, podkládá epitely

d)        retikulární (= síťovité)

-           velké množství retikulárních vláken = síť + síť hvězdicovitých buněk

-           nachází se v krvetvorných orgánech (červená kostní dřeň, játra,…)

 

II. Chrupavka

buňky – chondrocyty, uloženy v dutinkách mezibuněčné hmoty (po dvojicích)

→ tvoří mezibuněčnou hmotu = chondrin (amorfní) – v mezibuněčné hmotě jsou elastická a kolagenní vlákna

na povrchu chrupavky je ochrustavice = vazivová blána z tuhého vaziva, v ní jsou cévy a nervy (ani cévy ani nervy nezasahují do chrupavky!)

-             neexistuje možnost regenerace, chrupavka nejde obnovit

Růst chrupavky:

§   chondrocyty se dělí – přibude chrupavčitých buněk (z nich i mezibuněčná hmota)

§   fibrocyty, které jsou v ochrustavici, se přemění na chondrocyty

Typy chrupavek:

a.        hyalinní (= sklovitá)

-           průsvitná, namodralá, obsahuje jemná kolagenní vlákna, tvoří se z ní kosti

-           tvoří dýchací cesty (hrtan, průdušnice), kloubní chrupavky, žeberní chrupavky,…

b.        elastická

-           obsahuje mnoho elastických vláken

-           nažloutlá a pružná

-           ušní boltce, hrtanová příklopka, Eustachova trubice (spojuje střední ucho s nosohltanem)

c.        vazivová (= fibrózní)

-           tuhá, pevná, odolná (vůči tlaku)

-           má mnoho kolagenních vláken

-           matná bílá

-           tvoří meziobratlové ploténky, spona stydká, některé části kloubů 

 

 

III. Kost

opěrná soustava

opora těla – kostra

pohyb – svaly

ochrana vnitřních orgánů

zahrnuje: kosti, svaly, vazy (kost + kost), šlachy (kost + sval), chrupavky (součást kloubů, meziobratlové ploténky,…)

Složení kostní tkáně

1.        Kostní buňky

a.        osteocyty – vlastní kostní buňky, které se dotýkají svými výběžky a jsou uloženy v dutinkách mezibuněčné hmoty (uvnitř kosti)

b.        osteoklasty – rozrušují kost, odbourávají kostní hmotu, mnohojaderné (jsou uvnitř kosti)

c.        osteoblasty – kostitvorné buňky, tvoří pevnou mezibuněčnou hmotu, nacházejí se ve vnitřní vrstvě okostice, kosti tloustnou do šířky a zesilují se

2.        Mezibuněčná hmota

a.        organická = osein – dodává kosti pružnost

tvoří ji – vlákna = fibrily (kolagen) a chondroitinsulfát  (amorfní látka)

b.        anorganická – navázána na povrchu fibril

tvoří ji – vápenaté soli (fosforečnan vápenatý, CaCO₃, fosforečnan hořečnatý,…), chlorid sodný,…

probíhá neustálá mineralizace ale i demineralizace

Mineralizace – ukládání minerálních látek do kostí

Demineralizace – látky se dostávají ven do oběhu díky osteoklastům

novorozenec má v kostech asi 52% organické složky – kosti jsou docela pružné, vysoká regenerace

staří lidé mají méně než 40% organické složky – kosti jsou křehké, nejnebezpečnější – krček (zúžená část kosti stehenní)

Formy kostní tkáně:

a.        hutná kostní tkáň = kompaktní – tvořena souborem lamel (tenké destičky) mezibuněčné kostní hmoty, najdeme ji na povrchu dlouhých, krátkých, plochých kostí

b.        houbovitá kostní tkáň = spongiosa – má houbovitou stavbu. tvořena prostorovou sítí kostních trámečků, najdeme ji na hlavici dlouhých kostí, střední vrstva plochých kostí

Hutní tkáň

Vnitřní organizace kosti (dlouhé)

1)        chrupavka – povrch kosti kryje chrupavka na kloubní hlavici

2)        okostice (= periost) – ostatní povrch kosti kryje vazivová blána protkána cévami a nervy → ty pronikají dovnitř kostí

(funkce – výživa, zajištění inervace – cit), okostice obsahuje osteoblasty

Uspořádání základní hmoty do lamel, vytvářejících soustředěné ploténky kolem cévních kanálků, v dutinkách mezi lamelami jsou kostní buňky osteocyty

3)        zevní lamely – tvořeny pevnou mezibuněčnou hmotou (tuhá, pevná)

4)        koncentrické lamely – soubor soustředných plotének mezibuněčné hmoty kolem cévních kanálků = Haversovy kanálky

 (céva → kost je prokrvená)

-     jsou tam osteocyty

Osteon (= Haversův systém) – koncentrické lamely, osteocyty, Haversovy kanálky

5)        vmezeřené lamely – lamely mezi osteony

6)        Volkmanovy kanálky – příčné cévní spojky mezi Haversovými kanálky

Střední část kosti je kost hutná (kompaktní). K oběma koncům přechází kost hutná v hustou trámčinu – kost houbovitou (spongiosní).

--------------------------------↑ povrch hutní tkáně↑--------------------------------------

Houbovitá kost

-           vyskytuje se v hlavicích dlouhých kostí a tvoří ji trámečky kostní hmoty

-           architektura kosti (během života se mění) – způsob propojení trámečků, upořádání trámečků,…

Dlouhé kosti jsou ve své střední části duté. Dutiny a trámčina jsou vyplněny kostní dření. Je to krvetvorná tkáň, tvoří se v ní červené a bílé krvinky, má červenou barvu. V dospělém věku dřeň v dutinách dlouhých kostí žloutne, ztrácí krvetvornou schopnost, usazuje se v ní tuk. Krvetvornou schopnost si uchovává dřeň v plochých a krátkých kostech

7)        kostní dřeň – v dutině dlouhých kostí, mezi trámečky houbovité kosti (např. v kloubní hlavici), je to síť buněk, cév a vazivových vláken

a.        krvetvorná kostní dřeň – produkuje všechny typy krevních buněk (červené, bílé krvinky a krevní destičky – krevní tělíska)

v dospělosti je nahrazena druhým typem:

b.        žlutá / tuková kostní dřeň („morek“) – tvořena tukem (zasytilo to pravěké lidi), nahrazuje červenou kostní dřeň       (ne veškerou) – nenahradí se v krátkých a plochých kostech, především: obratle, lebeční kosti, pánev, žebra

Dárcovství kostní dřeně → nejčastěji z pánve, dodá se infúzí. Ta „špatná“ kostní dřeň se musí zničit – chemoterapie, ozařování → člověk nemá žádné obranné látky

Vznik kosti

a.      Kostnatěním (= osifikace) – nejčastěji chrupavky (embryo – chrupavčité kosti) až na chrupavky na kostních hlavicích

b.     Zkostnatění vaziva – lebka

Proces osifikace – cévy a osteoblasty pronikají do chrupavky, osteoblasty tvoří kostní mezibuněčnou hmotu a vzniká osifikační jádro a osifikace se pak šíří do celé kosti

Růst kostí do délky

-           osifikací růstových chrupavek, které jsou pod hlavicemi dlouhých kostí

-           růst probíhá asi do 25 let u mužů, u žen do 18 → nakonec zaniknou a růst je ukončen

-           slouží k určení kostního věku, kde se sledují hlavně osifikační jádra zápěstních kůstek

Tvary kostí

3 typy:

1.        Dlouhé kosti

-           každá dlouhá kost má 2 hlavice (epifýzy)

-           mezi hlavicemi je střední část – tělo (diafýza)

-           ramenní, stehenní, články prstů,…

2.        Ploché kosti

-           lopatka, pánev, lebka,…

3.        Krátké kosti

-           většinou mají nepravidelný tvar

-           obratle, zánártní, zápěstní kosti

Spojení kostí

1.        Nepohyblivé = pevné

a.        chrupavkou – např. napojení žeber na hrudní kost nebo na pánvi spona stydká

b.        vazivem – např. lebeční kosti u novorozenců, u lebečních kostí je vazivo nahrazeno švy

c.        srůstem – např. pánevní kost (sedací + kyčelní + stydká kost) nebo obratle (kost křížová – 5 obratlů)

2.        Pohyblivé = kloubní

Stavba kloubu:

-           kloubní hlavice zapadá do kloubní jamky → na povrchu obou je vrstva sklovité chrupavky, kolem je kloubní vazivové pouzdro (zpevňuje celý kloub) → vazivové kloubní pouzdro vytváří kloubní maz = synoviální tekutina

funkce synoviální tekutiny:

§ zmenšuje tření na styčných plochách

§ zajišťuje pevné přilnutí kloubních ploch k sobě

§ vyživuje chrupavky

Typy kloubů podle složitosti (stavby)

1.        klouby jednoduché

-           stýkají se tam pouze dvě kosti

-           nejsou tam žádné chrupavčité destičky

-           např. články prstů

2.        klouby složené

-           stýkají se tam více než dvě kosti, nebo se stýkají dvě, ale navíc tam jsou i chrupavčité destičky

-           např. koleno

Typy kloubů podle tvaru kloubních ploch (vzhledu)

a.        kulovitý – tvar kulové plochy, např. kloub ramenní – největší pohyblivost (opice – skákání po stromech)

b.        válcový – styčné plochy mají tvar válce, např. články prstů

c.        kladkový – v jedné kosti rýha, ve druhé kosti hrana → zapadají do sebe, např. jsou tak spojené kost pažní s kostí loketní

další typy: sedlový, elipsoidní, nepravidelný, tuhý: málo pohyblivé, styčné plochy jsou téměř rovné

IV. Zubní tkáň

-             obsahuje zubní hmotu (zubovinu, dentin) tvořenou kolagenem a anorganickou složkou (např. fosforečnan vápenatý)

-             kořen zubu je kryt cementem, korunku pokrývá sklovina epitelového původu (email)

-             obsahuje zubní buňky

V. Pojiva trofická

pojiva trofická- patří sem tělní tekutiny

funkce:

§   tvoří vnitřní prostředí organismu

§   zajišťují rozvod živin, hormonů, dýchacích plynů

§   odstraňování zplodin metabolismu

§   podílejí se také na udržení homeostázy

         I.            KREV

a.        krevní plazma – nažloutlá průsvitná tekutina, obsahuje 90% vody, dále bílkoviny, glukózu, minerální látky, hormony, vitamíny, plyny

b.        červené krvinky (erytrocyty) – umožňují přenos kyslíku, neustále se obnovují, jsou odstraňovány v játrech a slezině, počet a velikost jsou druhově specifické, u savců jsou bez jádra, obsahují krevní barvivo hemoglobin

c.        bílé krvinky (leukocyty) – mají význam pro obranyschopnost organismu, je jich méně než erytrocytů, jejich počet se zvyšuje za patologických stavů, rozlišujeme:

-             granulocyty – v cytoplazmě obsahují granuly, dělíme je podle barvitelnosti granul na neutrofilní granulocyty (typické pro savce, jsou schopny fagocytózy), eosinofilní granulocyty (zmnožují se při parazitárních onemocněních a při alergiích) a bazofilní granulocyty (obsahují heparin a histamin)

-             agranulocyty – bez granul v cytoplazmě, rozlišujeme lymfocyty (účastní se imunitních reakcí organismu), které dělíme na T – lymfocyty a B – lymfocyty a monocyty (fagocytují větší částice a odumřelé buňky)

d.        krevní destičky (trombocyty) – vyskytují se pouze u savců, drobné bezjaderné útvary, vzniklé odštěpením cytoplazmy z velkých buněk kostní dřeně, mají význam pro srážení krve

        II.            MÍZA (lymfa)

– proudí v lymfatických cévách, složením je podobná krevní plazmě, obsahuje lymfocyty, přítomnost tuků, mléčně zakalené zbarvení

      III.            TKÁŇOVÝ MOK

– tvoří se prostupováním tekutiny z krve stěnami vlásečnic do mezibuněčných prostor, má podobné složení jako krevní plazma, obsahuje však menší množství bílkovin, zprostředkovává látkovou výměnu mezi krví a buňkami, z tkání je odváděn lymfatickými cévami do krve

      IV.            MOZKOMÍŠNÍ MOK